Skip to content
1853–1912

XXIII. Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše!

Jaroslav Vrchlický

Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše! krásných snů a vidin matka – duše! nechť mi drsný celý svět, jedna rána, jeden hřeb, cítím, ruka tvá jak hladká! – Duše!

Nechť mnou zmítá nepokoj, kyne starost, trudí boj, za tebou loď půjde vratká – duše! Nechť se stáří přiblíží, nebude mi obtíží, nových zjevů tys vždy látka – duše!

Tak co píseň hlaholí, srdce mne víc nebolí: na tvé zdraví letí zátka – duše!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.