Nic smutnějšího není
nad flétny roztoužení,
když v červánkovém ohni
se rozplývá svit denní.
Mezi stromy zní to,
kdesi v šeru skryto,
dí to: Mladí snové,
líto mi vás, líto!
Úpí to a vzdychá
dojemně a zticha
jako milá, když na oči
a na čelo dýchá.
Slyš, z rákosí řeky
zvuk to snivý, měkký,
chví se to jak pod polibky
ňader tvojich vděky.
Vlní se to, stůně.
Noc je květ a v lůně
jeho vlá ta opojivá,
zpívající vůně!
Nic smutnějšího není
nad flétny roztoužení,
když v červánkovém ohni
se rozplývá svit denní.