Skip to content
1853–1912

XXII. Epilog.

Jaroslav Vrchlický

Ne co jsme mohli, však to, co jsme chtěli, buď souzeno, až vlna budoucnosti se přes nás převalí, až vazeb sprostí se hrdý národ vzletna k výši smělý.

A jestli slunce příštích věků zbělí jak dědů rovněž naše v poutech kosti, vnuk šťastnější měj na té vůli dosti, neb tou se pouze měří člověk celý.

Co chceš, to jsi. Tvá vůle buď tvé žití! My chtěli velkosť, pravdu, dobro, sílu a velká vůle často skutky předčí. Když nezdaří se chmuru proraziti,

ať škleb se třeba snoubí tvému dílu – i padlý titan nad Zeva je větší!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXII. Epilog. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove