Žebráka potkal jsem, druha druh,
co měl jsem, dal rád jsem jemu;
a on mi jen řekl: Zaplať Bůh!
Já na odvet: Zaplať Bůh všemu!
Bůh zaplať vůli mé, naději tvé
a zaplať mé snaze i kroku,
a zaplať té důvěře žíznivé,
již zříme si teď oko v oku!
A zaplať to snu i myšlénce,
jež dobrá v srdci nám roste,
kde soucit kýv’, řekni: Pane, jdu!
Buď vítán mi, nebeský hoste!
Almužnu béřeme od druha druh,
ať slovem, úsměvem, přízní,
jediný ví a rozsoudí Bůh,
co při tom blaží – co trýzní!