Je chvíle velké, čisté lásky věčná,
svým dobrodiním život i v smrt dýchá.
Tož oddaná a trpělivá, tichá
dál žila Procula až k smrti vděčná
za chvíli štěstí, jež tam v Gethsemanu
jí v rány srdce sladkou lilo manu.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXI. CLAUDIA PROCULA. (XII.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove