Ve oliv stínu seděl mužů tlum,
skráň v spánku nachyluje ku kmenům.
Zlá ospalost již spjala jejich víčka.
Sen jistě sladký v loktech svých je hýčká.
Dost zkusili dnes pochodu a vedra,
dnes víc než jindy ruka Mistrova
na zázraky a divy byla štědrá
a sotva vplála zora nachová
až v chvíli tuto, kdy noc v svět se chýlí,
s ním kráčeli a po boku mu byli,
ať na hoře již mluvil k četným davům,
ať na jezeře proudu divým splavům
rozkázal utichnouti mocným kynem,
by po nich mohl světlým kráčet stínem,
ať v posled ještě dětskou druži vítal
a v úsměv vlídný sladkou moudrost vplítal.