Ze strnišťat chladný vítr čiší,
korouhvička střechy pod ním skřípá,
žalným vzdechem chví se stará lípa.
Rychle sem dej Mělnického číši!
Jako hřebec, který uzdy nemá,
letí vítr, volný hetman stepí,
oblak prachu za ním a mrak před ním;
západ v krvavé se krajky třepí.
Jako orel tluče perutěma,
na strništi zhasí tepem jedním
oheň pasákův. – Před žitím všedním,
jež jak vichr na tebe se řítí,
oheň skryj, jenž ve tvém srdci svítí!
Ze strnišťat chladný vítr čiší.