Kdes po různu o sobě nevěděli
a neznali se v proudu věků ani,
nad čísly, tvary s zadumanou skrání
po celý život o samotě dleli.
Ve vyhnanství neb ve chudobě mřeli,
ten číší jedu, ten žoldáka zbraní,
a v životě tak jako v umírání
přes různé směry jednu pravdu děli.
Kdes po různu o sobě nevěděli,
však cítili to velké, svaté plání,
v němž Věčna dech se na atomy dělí.
Ať v úděl laur anebo hloží měli,
vždy jen co zvedá nad všecko, co raní,
jen co zde těší, melodicky pěli.