XX. Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala,

Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala, a na pohled vždy v smutku jen toto říkala: „To pravé, všeho zmar i květ, pochopit svět!“

Ó bábo, bábo má, ach kolikrát bych s tebou hádat chtěl se a o pravdu rvát, tu, v které jest peklo i nebe: Pochopit sebe!