Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat
a v kaleidoskop duše své
se pro zábavu jiných dívat,
nechť často bytost mou to rve.
Však nelze slova dodržeti,
jak myslil jsem si často sám,
a rhytmus láká, a verš letí
a již se v rýmech zpovídám.
A nesmím omlouvat se proto,
vždyť život můj v tom celý jest.
Rci, jak bys mohla, věčná hmoto,
potlačit v sobě zárod hvězd?