Z mých velkých vznětů všech i z malých záchvěvů,
kterými kdy se třás duch přemítavý v snech,
čím povzlet čerpal jsem i žebral úlevu,
z mých velkých vznětů všech,
z těch sladkých pocitů pro druha, pro děvu,
pro Krásu, Dobro zde, pro Soucit vzplanul žeh
těch světel zářivých ve sladkém úsměvu!
Ať dál zní dobami, ať po eonů stech,
v tón vyzní jediný bez rmuty, bez hněvu,
vždy dík a radost jen! – Andělských do zjevů
to padniž jediné, buď poslední z mých ech,
z těch velkých vznětů všech!