Železný z dálky půlnoční dobou pochmurným úderem
do tůně dumy, myšlenek, zvonů hlahol slyš, zalétá sem!
S dnem noc v zvuku tom slavném se snoubí v té chvíli,
v distichách věčnosti kročej, rafije dále se chýlí!
Na milky pažích a bocích, svůdný jich stopuje rys,
skandoval v šťastných snech Goethe římská svá disticha kdys.
Z hlubiny věštců a snilků, denní když uhasl ruch,
z cigaret oharků čítám, severu klidnější druh,
ty půlnoci rány v řečiště věčna splývají v rhytmus a rým,
jsou z illusí stkány všecky a všecky na popel, na prach a dým!