A čím víc padá níž, tím více láká!
Teď cítím, co, mé srdce, dávno víš,
van křídel toho mystického ptáka,
čím víc on padá níž!
Jak Ganymeda chyť mne nad oblaka,
mne za moře nes, kde plá jižní kříž,
ty, jenž’s má osa, hřídel můj i páka!
Po špičkách půjdem’ spícího kol draka,
a pak se křídla tepem vznesem výš,
zem necháme, ať jen se dole smráká,
a čím víc padá níž!