Ať tedy leží v srdci tom a zhusta!
Ba, může padnout na hlavu mi taky,
na odvyklá juž polibkům, mdlá ústa,
a může padnout na znavené zraky.
A může padnout na ztýrané dlaně,
na nohy, které prošly lesy, pláně
a nenašly květ lásky věčné, svěží.
Ať tedy padá – pak ať věčně leží!