A čekám, čekám a žaluji nebi,
neb v srdci mém, kde mrtvá láska leží,
by sněhu bylo nejvíc zapotřebí,
by pad’ tam čistý, hluboký a svěží.
By pad’ tam jako tiché zapomnění,
jak sen, po kterém není probuzení.
By pad’ tam jako pečeť Smrti němá,
již rozlomit víc nikdo práva nemá.