Cos ještě vře
a k světlu tře
se srdce, srdce v tobě!
Jsi v podvečeru, v poledni?
Či jsou to jiskry poslední
(Ó uvaž to a pohledni!),
jež v slední plají mdlobě?
Máš znovu vstát,
či jíti spat,
máš ubít, co plá v tobě?
Máš ještě síly v nový boj
a svár a vřavu, nepokoj?
Či lépe, rubáš si již stroj
a zvykej si, spát v hrobě?
Ve výhni tvé
se dál to rve;
vím, trapné to i tobě!
Vím, marná je ta řež,
co ještě, srdce, chceš?
V ten podvod, faleš, zradu, lež,
rci – cítíš sílu v sobě?