Noc padá na lesy. – Kol krajina se tmí.
Den parný, dusný, byl. Mračnými nebesy
cos, ohlas andělských snad kroků v dálce hřmí...
Noc padá na lesy...
V tmě sladce dřímá se, mne ta noc neděsí,
duch, který neusne, ví, kam vnikati smí,
a dobře zná ten sloup, kam štít svůj zavěsí.
Ó chodci azurem, vy cizí, neznámí,
ať nezbloudíte mi etheru pralesy!
Kéž svitne hvězda vám a tma vás nezmámí,
Gral svatý kyne již. Věčnosti mlhami.
Noc padá na lesy...