Chtěl býti sám i zašel v pustý hvozd,
leč kakadu i opice, jež vříská,
mu překážely – leckde ze křoviska
se ceníce i lkavý skalní drozd.
Výš zašel, kde jen třtina roste nízká,
však i zde chráštal močálů byl host,
šel ještě dál až v bažin třasaviska,
jimž v kštici plál jen ranní rosy skvost!
Šel ještě dál k jezerům svatým výš,
chtěl ticho pít a samotu jen bezdnou,
však žitím vřela i jich modrá číš!
Kam ohled’ se, stál život všady za ním,
do duše házel stopu jemu hvězdnou
a jitra růže vdechl jeho skráním.