Ty, která víš, že Tebou žití moje
z vln zmítaných ve přístav smíru vjelo,
nad tyto řádky, které v konec boje
zní, co v něm ještě vřelo a se chvělo,
skloň drahé své a žehnající čelo!
Dnes vím, co mám, juž ztrát mi není líto.
Tvé jméno s mým jak v tento kámen vryto,
náš život v sobě plyň jak taktem jedním!
Vše tebou svato, nic být nesmí všedním,
tak cítím to a srdce Tvoje ví to.