Ty niti veď, ty přeď ji, ty ji střihni!
Tak bude to, jak bylo od jakživa;
kdos vyšší ještě vám se v práci dívá,
jenž ke kvočně i k slunci praví: Líhni!
Jenž ku života hárající výhni
pln souzvuku svou věčnou hlavou kývá,
jenž básníku, jenž píseň lásky zpívá,
dí tleskaje mu: Jen si z plna přihni!
Jak miluji vás, přísné svaté sestry!
Ó pracujte dál na tom velkém stavu
na žití koberci, jenž v barvách pestrý!
Vím dobře, ta, jež niť již ustřihuje,
po straně šedou uklání svou hlavu
a konec první sestře podstrkuje.