Již v ně věřím od chvíle, z bytu když starého v nový
s troskami Penatů svých musím se harcovat dál,
nové stěny, nová též vyhlídka, chodby a krovy!
Z nábytku otců však, z knih starý duch na mne zas vál,
jímavým kouzlem o svoje právo hlásil se starý duch,
jakoby v starém sedím zas, starý polykám doma vzduch.
Proč by tak stejně nemohla duše, ano ba spíš,
majíc byt nový, přejít veň, starý když schátral již?