Prožitý v skutku tiše v soudruhů ostatních ztrácí se tlumu,
vzpomínka, v skutku že byl, za ním jen vyzlatí prchavou dumu,
zanik’ a stejně ti zmizel jak jeho nešťastný brat,
v duši jen jasu zbyl nádech, jenž do snů bude ti hrát.
Teskně se za ním dívaje zpátky s vděčností díš:
Štěstí zda bylo jen v něm či zda jest v zpomínce spíš?