Bledý měsíc nad lesy
hoří jako lampa duchů,
v hloubi i skal nad tesy,
nikde vánku ani ruchu.
Chtěl bych věru jako on
dávno mrtvý v dál se řítit,
v lidstva bouř a stálý shon
jak on svítit, svítit, svítit!
Vím, žár slunce lepší jest,
vydá víc pro život země;
avšak měsíc v středu hvězd
plá tak důvěrně a jemně.
Slunce živé – mrtvý on,
ono živí, on však léčí,
šťastný byl bych v lidstva shon
takou hovořiti řečí.
Těšit zem – plout nebesy,
vzbouzet sen a křísit tuchu..
Bledý měsíc nad lesy
hoří jako lampa duchů.