Což my víme? Detaily celku a celkem příšerně málo;
tušíme, hádáme pouze, věčný to zlatých much hon,
právě štěstí možná dost v chvíli té zrovna před námi stálo,
o mříže tloukli jsme křídla, nejvíc náš zazníval ston.
Věděti, poznati, držet, nemuset stále se chvět,
jaký to zázračný cíl jest! Z všeho, co zbude ti v sled,
zloděj jsi momentu, blažen, v nejkratší žití když čas
necítil’s v illusi svojí poznání uzounkou hráz.