Na chrámových stupních kajicnice
stojí prostovlasy v režných kytlích,
oči rudé pláčem, bledé líce;
z náměstí v tom vjíždí do ulice
s hlavou ostříhanou v hrubých pytlích
ke krku až, oslí ocas v ruce,
trestanců řad veden ku pranýři,
v holomků a katanů svých shluce.
Vozy duní, temně bubny víří,
halas divý, smích a povyk davu
letí od kašny až ku arkýři,
zvony kvílí... kohos na popravu
vedou kolem, v město vjezd král slaví.
A já v mysli svěžest a chlad trávy,
lány k nebi lnoucí klasů zlatem,
z toho víru divým prchám chvatem,
tam kde ticho, úkoj s nebe splývá
a jen cvrček v hvězdných nocích zpívá...