Co paprsků ze slunce letí kolem!
Jsou ony slunce? Nejsou, a v nich přece
jest slunce, které rozlévá se polem
a zrcadlí se v majestátní řece.
Oř pod jich šípy vztyčí hrdé pléce
a snivý lotos zachvěje svým stvolem,
i duše z těla svého úzké klece
v nich zajásá svým unavená bolem.
Do slunce lidský nevnoří se zrak,
však paprsky ach, ty rád hltá, loká,
k nim zbožně zří jak po napití pták.
Na celé slunce zří jen skrze mrak;
ó Kráso, neporaň svit mého oka,
jen paprsky tvé chytá chvějná sloka.