Z hvězd harmonie k uchu píseň slétá,
leč každý neslyší ji v světa vřavě,
jen k zasvěcené nachýlí se hlavě
a šeptá: Lad je základ kosmu, světa!
Myšlenka před ní klesne rychloletá,
král v purpuru a básník v svojí slávě
se zachví před tím hlasem, pronikavě
jenž hlásá: Lad je všeho cíl a meta!
Jak hvězdy sobě podávají ruku
ve svorných kruzích nekonečna mořem
a sbíhají se jednou ve souzvuku:
Tak žitím uštváni již a mdlí hořem,
vy děti prachu, srdce jichž výš bijí,
se zpijte jednou všeho harmonií!