Od Alfonsa krále vzali
odpuštění bojovníci,
kteří za Cida sem přišli,
bojovat a pomstíti se
na hrabatech z Carrionu,
trestajíce jejich spády.
Do Valencie když přišli,
kde Cid bydlel, samá radost
městem hned se rozproudila,
plesem velkým každý vzplanul.
Ale zpráva, že Don Alfons
v klatbu dal tu zrádnou rotu
hrabata s donem Suerou,
radost všech jen doplnila.
A tu poklekl Cid na zem,
k nebi vztáh své ruce obě,
za pomstu, již dočekal se,
nebe chválí jeho ústa,
že za všecky tyto zrádce
také odvety se dožil.
Veselý pak ve svém srdci
ku Jimeně pravil Gomez:
Jimeno, ten hanebný čin
potrestala pomsta boží
na nás i na našich dcerách
v Torpes, co se dopustili.
Jak to uslyšely dcery,
sladce znělo to jich uchu,
rozjásaným velkým plesem
bušilo jim srdce v ňadrech.
Šly hned s páží otevřenou
obejmouti Bermudeza,
všickni druzi jeho statní
líbali jim žhavě ruce,
jež tak pro ně bojovaly.
Velké slavily pak hody,
slavily je celý týden,
že Bůh nad těmi je pomstil,
kteří tak je zneuctili.