Kam, Pane, jdou ty vzdechy,
jež z ňader nám se derou,
bez klidu, bez útěchy
v noc splynou temnou, šerou?
Kam, Pane, jdou ty city,
kterými srdce stůně,
novými zítra smyty
a vše do věčna tůně!
Kam, Pane, jdou ta přání,
ty dumy, stesky, touhy,
ty vzlety, odříkání,
kam? – Chaos kolem pouhý.
A přece vším tím žijem’,
i z toho všeho klamu
zas nový život pijem’
a tkáme jeho dramu.