Skip to content
1853–1912

XIV. Já neumlknu, pokud jen mohu,

Jaroslav Vrchlický

Já neumlknu, pokud jen mohu, vím, co jsem dlužen sobě i Bohu i bratru, který mi naslouchá rád; dám ochotně všecko, co mohu dát,

dítěti úsměv, junu stisk dlaní, milencům požehnání, trpícím píseň o naději, avšak nejraději

mroucím blahopřání.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XIV. Já neumlknu, pokud jen mohu, · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove