My chceme s každým v svatém žíti míru,
jen každý, co nám svato je, ať nechá,
za vlastním pluhem ať jen každý spěchá,
v své hrudi měj si, jakou sám chceš, víru.
Chcem právo v životě – ne na papíru,
kde naše drahá řeč zní sladkodechá,
a píď nedáme z lánů otce Čecha,
v boj za ni obrníme pěsť i lyru.
Chcem jako lidé žít – ne v boji stálém
své síly věčně namáhané mrhat,
jen v práci Sisyfově zřít svou slávu;
chcem v stínu jít – ne věčným pouště palem,
chcem, kde jsme sázeli, též plody trhat
a klidně, vnuk že jist, v hrob sklonit hlavu.