Máj poslal k šípku sníh a chlad,
na celé kolo usmívá se;
dych’ v orné lány, skočil v sad,
stráň stopil celou v slunka jase,
vtkal rosnou perlu sedmikráse.
Milencům v ucho starou zvěst
o zlatém lásky šeptá čase:
Ó radujte se, Máj tu jest!
Kdo jemu nevzdal by se rád?
Jeť srdci jako ptačí chase,
do skoku, písní, do poupat,
do mládí snů se vrací zase
v skřivánčím i v žežhulčím hlase;
dští jabloň stříbro v kolej cest,
má vrba zlato v jehněd vlase:
Ó radujte se, Máj tu jest!
Ó kéžby pro vždy v srdcích vlád’,
ne v lesích jen či na Parnasse!
Kéž člověk s ním by věčně mlád
u cíle stanul po zápase
v sil rozkvětu svých, v plné kráse,
kol skráně míru ratolest
zved’ číši v stálém hodokvase:
Ó radujte se, Máj tu jest!
Ó cítím v stromech, v trávě, řase
ruch lásky, k zemi padá s hvězd,
zdar! zní to sterém ve ohlase –
Ó radujte se, Máj tu jest!