Smím svou tě zvát? Já nevím, a přec denně,
že má jsi, myslím – řeknem si to jednou,
snad až ty růže tvojich tváří zblednou,
či moje smrti než podlehnou změně.
A přec to píšu hrdě: Moje, moje!
Kdo řekne vše? Stín z Pavijských snad polí?
Leč kdyby věděl, kterak mne to bolí,
snad vlastní mé by těžší uznal boje.