Je ovšem hnusná píseň politická,
jí za štít když se krčí prospěcháři,
když s nestoudnou a drze vzdutou tváří
se nadýmá jak věštba mučednická.
Však svatá vždycky je, když čistě lidská
jak velekněz jde lidstva ku oltáři,
kde, Volnosti! tvé věčné svíce září:
tu Sibylla z ní hned je athletická.
Tu rázem vztyčí se a ve prach zdeptá
vše pouta věků, v divých snech co šeptá,
před tím se tyran chvěje na svém loži;
ta píseň v davy padne triumfálná
a hory sblíží, spojí moře dálná;
toť z Apokalypsy sám anděl Boží!