Na poslední list první knihy
z Tvé ruky co Ti psáti mám?
Jen dík za šťastné okamihy,
jen lásku, kterou v srdci plám.
Jen touhu, býti bližší tobě,
jen prosbu, měj mne ráda dál,
jen povzdech: Tvým zde jako v hrobě,
jen hymnu: Tys můj ideál!
Jen přání, by nám víc přál osud,
než bylo včera a je dnes,
jen triumf, že tě mám až posud,
tvým okem zřím svých do nebes.
Jen naděj, že nám lépe bude,
že najdem se zas bezděky,
a jistotu, že v žití chudé
jsme svými zde – i na věky!