Jak Solon kázal, Sofokles jak pěl:
Ó slavme tyto vážné, přísné taje!
V té dnešní noci kdoby nerad bděl,
v ní pro věčnost nám duše nejlíp zraje!
Ó hluboké a symbolické báje!
Zda chápete Demetry velký žel
za Persefonu? K bráně Hadu spěl
ve smutných hymnách magů vyznívaje!
„Ó třikrát blažení, kdo duchem zřeli
ta mysteria!“ – Sofokles tak zpíval –
„než sejdou v Had, v nich pro ně život celý!“
A jako k zkvetlé lípě letí včely,
tak duší k nim se hrne lačný příval,
v taj nahlédnout, jenž jiným všem se stmíval.