Mé astry milované!
Že za své astry málo vzal jsem vděku,
tím více k nim i k vám mé srdce plane!
Na hvozdy šer padá,
na stráně i lada
sotva větřík dýchne;
s hvězdou v kštici tmavé
Noc dí k zemi „Ave!“ –
ztichne.
„Zahrň mne, ó Noci,
hynu bez pomoci!“
Mnohé srdce vzdychne;
pak se v resignaci
jak pták v hnízdo ztrácí –
ztichne...