Byl úsměv král a podmanil si svět
a šťastní byli všickni lidé všady,
pták měl jej v písni, v kalíšku svém květ
a dívka v čtveračivém důlku brady.
Ba tenkrát žebrák spokojil se s málem,
s ním na dně v duši byl on také králem.
On přelít’ stráň a utkvěl v květu hlohu,
s ním v srdci básník mnohem blíž měl k bohu.