Tvou ruku drahou, bílou, zbožňovanou
vždy budu cítit na své hlavě dřímat,
ať na ni slzy bolesti mé kanou,
ať v rozkoši ji budu obejímat.
A vložíš-li ji na mé srdce jednou,
v něm písní mrtví slavíci se zvednou.
A vložíš-li ji na mou skráň, v té chvíli
mým srdcem letět bude anděl bílý.