Trpké slovo resignace!
Jím jsem často kolem sebe házel;
teď když přišla – těžká práce,
símě její abych v srdce sázel!
Co má v sobě – teprv cítím,
když ji do opravdy v srdce hroužím,
otravným kým vzplá mi kvítím,
cítím... Bože, já se nedotoužím.
Cizí sobě v středu lidí,
děckem bych se v sukně matky schoval,
pozdě, v tom již oko vidí,
že jsem v skutku na vše resignoval.