Dne zlaté oko, z jakých hlubin as
z dna moře vznášíš se nad mlhy clonou,
v níž vrcholy hor, břehy proudů tonou,
by zlatým šípem sedral je tvůj jas?
Nad pláštěm jejich blýskneš zlatou sponou,
v číš jezer šlehneš zlatší nad topas,
bys v osení své diamanty střás’
svou kštici táhna po nich třpytnou, vonnou!
Ó Bože světla, šlehni v duši mou!
Vše roztav, co je spjato ledem, tmou!
Pnu k tobě ruce z touhy svojí bezdna!
Ó králi, pane! Z tvojich zřítelnic
jen jedna jiskra podá světla víc
než celá Selena i hloubka hvězdná!