A boje o skývu mne neušetřil’s, Pane,
to shledávám a věř, mi není k podivu,
tím věčný soucitu mi prazdroj z duše kane,
z těch bojů o skývu;
žes drsnou cestou ved mne v nesšlapané
mých ideálů dráhy, pravdy ku zdivu,
jen správné bylo, sudbou moudře stkané.
Dost pohody Jsi přál snů mojich předivu,
svou žatvu přehlížím, zlatými stohy plane,
jest dobrým k radosti a zlým jest k údivu, –
Však dost by mohlo být z Tvé vůle svrchované
těch půtek o skývu!