V pustém poli v osamělém stanu
cítí Omar starou srdce ránu,
celou noc bdí, kohout zakokrhá,
zora nachem trhá jitra bránu.
Nový boj mne vítá, jekot polnic
zve mne v zápas, Bože, víš, kde stanu,
chci se bíti o tvůj zákon svatý,
pouští dál vést tvoji karavanu,
jen mi neber lásky upomínku,
květ chce rosu mít a Omar manu.