Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,
zda cestou žitím, prací, nudou všední,
jsem tupý pro myšlenku, pro ten rým,
jímž posud vždy jsem tíhnul z noci ke dni –
Jsem znaven, mdlý a věru nevím čím.
Vše padá z ruky. – Bloudil jsem, to vím,
jak bloudí člověk – to jsou věci všední!
Kde Šimon, by zved’ kříž můj citem svým,
neb řek’ mi: Silný buď a sám jej zvedni!
Vše padá z ruky. – Bloudil jsem, to vím.
Ó lásce, slávě snové – zda vše dým?
Ti nedostupní a ti neprůhlední
a v konec Smrt – zda klid? – jsem znaven vším,
a dohromady jsou to věci všední...
Ó lásko, slávo, žití – jste jen dým?