Jako poutník šel jsem světem,
zamyslil se nad dítětem
i nad kmetem též;
viděl květ i zralé plody,
ve všem spor a málo shody,
celkem klam a lež.
Měl jsem hůl, ta víra slula
(dlouho dost se neohnula,
zlomila se v sled),
klobouk s škeblí od Jordánu
a chuť, hledět vždycky k ránu
v nový ruch a vzlet.
Tak jsem kráčel, zřel vše divy.
Na hrob stařec mdlý a sivý
klepám, však ne rád;
zlomenou hůl v kamna hoďte,
s škeblemi, ó děti, pojďte,
budeme si hrát!