Já lesem šel, v své duši pouze tebe...
Po kapkách s větví drobounký déšť splýval –
Tu azur kmit – dál zachmuřené nebe,
kdes v samotě poslední pták zpíval.
Rci, zda v tom nevidíš náš osud celý?
tu štěstí záblesk, tam stín leží stmělý!
Tu beznaděj nám slzou šlehne v líci,
a srdce mé, pták tobě zpívající!