Mé srdce lehké bylo kdys
jak na větvici z jara pták,
jak hlohu květ, v tom přišla tys
a divný zázrak nad zázrak!
Je těžké jako letní mrak
a jak hřbitovní stará zeď;
vše naopak,
dřív lehké; jak je těžké teď!
Hnízd tolik nemá chrámu vlys
a tolik květů v poli mák,
co těžkých snů tvůj každý rys
vsel do duše, co stínů v zrak
a tolik listí severák
v dál neunáší v prachu změť –
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!
Ó přijď, ó slyš, ó stůj a viz!
Jen skloň se, jen se usměj tak,
co na krovkách má třpytu hmyz,
co pýří vzletne do oblak,
co ptáče chytne ve zobák!
Pak, Parko, jak chceš, nit mi pleť! –
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!
Dřív motýl, nyní v písku vrak.
Co hodláš? Dej mi odpověď!
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!