A poutník procit, zjevy s anděly
se rozprchly, tíž padla na skráň jemu;
dřív mlhou zřel, teď ostře zřel v tvář všemu,
kříž prohlédl si, ten byl zpuchřelý.
Girlandy révy kolem visely,
vil břečtan se výš k boku zraněnému
a rázem zdálo se mu zchvácenému,
ký sen ho jal ve spár svůj zvetšelý.
Pak minul sen, a před ním cesta holá,
teď vzbudil se a musí kráčet dále,
sny zmizely a on jen dále žije.
A musí žíti, tomu neodolá,
ať v resignaci, v zápasu či žale,
to, co je za ním – byla poesie.