Květ první, který utrhneš
na osluněné stráni,
ti vdechne v srdce vůni svou,
mé všechno požehnání.
A první vonná studánka,
již najdeš v hloubi lesů,
ti ukáže, jak hluboko
tvůj obraz v srdci nesu!
A vítr, který poprvé
tvé zlíbá vlásky světlé,
a pták, jenž z rána zazpívá
ti do snů s lípy zkvětlé:
Vše vůní, leskem, hlaholem,
bor, skály, nivy, zdroje
tě přesvědčí, jak největší
jest k tobě láska moje!
Mně neujdeš, má myšlenka
tě ostružinou chytá,
leknínem pluje po vodách,
motýlem v trávě lítá.
Tou starou vrbou nahrblou
přes lávku na tě kývá,
tě láká v les, kde šumí bor
a chvěje listem jíva.
Na kamení jest slzičkou,
a kde šeř lesů hustá
tě ovane, jest jahodou,
jež svlažit chce tvá ústa.
A z večera je tmavý stín
na pastvu jdoucích laní,
sen v noci, píseň za jitra
a vždycky já jsem za ní!