Vždy skane krůpěj do poháru plesu,
vždy naděje strom podtne topor cizí,
jak rosy krůpěj na kvetoucím vřesu
o poledni, vždy důvěra tvá zmizí.
Vždy někdo ptá se: Kde jest tvoje síla?
Vždy někdo v krásy vásu tobě plivne,
vždy v zrak se najde slza krokodila,
vždy někdo v souhlas k potupě tvé kývne.
To všední juž, jeť kámen věnem stromu
a oře kopyto klasnému poli,
to všední juž – však nechť i zvykneš tomu,
vždy znova to a stále více bolí...